5:30
Ve snu mi začne hrát nehorázně otravná hudba. Pomalu mi začíná docházet, že to není sen, ale tvrdá realita, zvoní mi budík. To už vážně spím sedm hodin? Jaktože mi to přišlo jako 30 minut. Ještě se zavřenýma očima začínám tápat rukama kolem sebe, abych našla mobil a mohla se zbavit té děsivé melodie, která mi proudí celým tělem a kterou ta hluboce nenávidím. Jéé, konečně jsem našla mobil. Rozsvítím display a snažím se poslepu vypnout budík, protože kdybych otevřela oči, asi bych oslepla... proč já si nikdy večer neztlumím jas?! Donutím se začít vstávat a přitom si pomalu začínám uvědomovat, jak strašná je mi zima. Proč já vždycky musím jít večer spát polonahá a potom ráno takhle trpět? Achjo... Vedle sebe nahmatám mikinu a tepláky a rychle se obleču, protože mám pocit, že ještě pár sekund a byla by ze mě kostka ledu. Tak a konečně můžu vyrazit do koupelny.
5:50
Konečně opravdu vstávám a pomalu se plížím do koupelny. Po cestě přemýšlím, co je vůbec za den. Úterý, středa? Ne, vlastně on už je dneska pátek. Konečně se mi podařilo najít něco pozitivního na dnešku! A jsem v koupelně... stojím naproti zrcadlu, naštěstí zatím nemám nasazené čočky, takže v zrcadle vidím jenom rozmazaný flek. Umývám si obličej vodou, dávám si krém a potom přichází chvíle pravdy. Umyju si ruce, vyndám si první čočku a dávám si jí do oka. Párkrát opatrně zamrkám a můj odraz v zrcadle se začíná zaostřovat. Ne, tohle jsem opravdu vidět nechtěla. Teďka si musím pospíšit, abych se sebou stihla ještě něco udělat. Rychle si nandávám i druhou čočku a potom si rozpustím vlasy, přičemž si začnu nadávat, proč jsem si je sakra včera večer dala zase do drdolu, když teďka opět vypadám jak ovečka. To už je teď ale stejně jedno a tak se vracím zpátky do pokoje, udělat ze sebe alespoň trošku člověka.
6:05
Zastavuju se před svojí skříní a přemýšlím nad tím, proč v ní zase není žádné oblečení. Odpověď z nám až moc dobře. Jsem fakt nechutnej bordelář a jsem moc líná si uklízet oblečení do skříně a tak se ho většina válí někde kolem postele nebo vlastně úplně kdekoliv po pokoji, jenom ne ve skříni. Znechuceně se vracím ke své posteli, sedám si na ní a přemýšlím, co teď budu dělat. Nakonec to stejně dopadne tak, že najdu několik kousků náhodnýho oblečení, který k sobě náhodou nevypadá úplně nemožně, a obleču si to. V tuhle chvíli už začínám mírně nestíhat, ale když se nebudu moc zdržovat, zvládnu to. A teď hurá na makeup.
6:15
Sedím na židli, která je mimochodem taky plná oblečení, dívám se na sebe do zrcadla a přemýšlím nad tím, jak moc jsem unavená a chci spát... celý makeup nakonec zredukuju jenom na korektor, pudr a řasenku, protože dělat cokoliv jinýho je pro mě v tuhle chvíli až moc těžký. Podívám se na mobil a naprosto vyděšeně zjišťuju, kolik už je hodin. Opravdu by mě zajímalo, kdo mi ten čas žere. No nic, rychle vstávám vybíhám z pokoje a běžím dolů na snídani. Můj skluz se záhadně čím dál víc zvětšuje.
6:30
Už sedím v kuchyni a teďka přemýšlím, co si dám na snídani. Mám takovej malej problém, že se mi ze skoro všeho ráno dělá špatně. Nakonec stejně končím u čaje s banánem, dobrou chuť. Mám jenom 5 minut na to do sebe naházet celou snídani, protože potřebuju stihnout autobus. To už jsem vážně vzhůru hodinu? Vždyť jsem ještě nic neudělala! Vybíhám nahoru do svého pokoje, abych si nachystala tašku a mohla jít do školy.
6:40
Proč si sakra pořád nepamatuju svůj rozvrh? Tohle se mi omýlá v hlavě když musím hledat na internetu svůj dnešní rozvrh a tím ztrácím spoustu svých drahocených sekund. Matika, čeština, fyzika, chem... Kterej deb*l tyhle rozvrhy vymýšlel, by mě opravdu zajímalo. Proč všechny moje sešity vypadají stejně? Vždyť ten dějepis tady je před půl minutou byl, tak kde jako je teď?... Vážně už začínám pořádně nestíhat, musím jít, budu si psát na papíry a přepíšu si to potom (čtěte jako "nikdy").
6:50
Rychle boty, bunda, mobil, sluchátka, svačina, pití a ahoj mami, uvidíme se odpoledne, už musím běžet.
6:55
Crrr, mami já si nechala na stole peněženku... jo a taky klíče. Doufám, že autobus bude mít dneska velký spoždění. A to hodně velký.
A co vy a vaše rána? V kolik vstáváte? Co všechno děláte? A jak to vůbec stíháte?
6:05
Zastavuju se před svojí skříní a přemýšlím nad tím, proč v ní zase není žádné oblečení. Odpověď z nám až moc dobře. Jsem fakt nechutnej bordelář a jsem moc líná si uklízet oblečení do skříně a tak se ho většina válí někde kolem postele nebo vlastně úplně kdekoliv po pokoji, jenom ne ve skříni. Znechuceně se vracím ke své posteli, sedám si na ní a přemýšlím, co teď budu dělat. Nakonec to stejně dopadne tak, že najdu několik kousků náhodnýho oblečení, který k sobě náhodou nevypadá úplně nemožně, a obleču si to. V tuhle chvíli už začínám mírně nestíhat, ale když se nebudu moc zdržovat, zvládnu to. A teď hurá na makeup.
6:15
Sedím na židli, která je mimochodem taky plná oblečení, dívám se na sebe do zrcadla a přemýšlím nad tím, jak moc jsem unavená a chci spát... celý makeup nakonec zredukuju jenom na korektor, pudr a řasenku, protože dělat cokoliv jinýho je pro mě v tuhle chvíli až moc těžký. Podívám se na mobil a naprosto vyděšeně zjišťuju, kolik už je hodin. Opravdu by mě zajímalo, kdo mi ten čas žere. No nic, rychle vstávám vybíhám z pokoje a běžím dolů na snídani. Můj skluz se záhadně čím dál víc zvětšuje.
6:30
Už sedím v kuchyni a teďka přemýšlím, co si dám na snídani. Mám takovej malej problém, že se mi ze skoro všeho ráno dělá špatně. Nakonec stejně končím u čaje s banánem, dobrou chuť. Mám jenom 5 minut na to do sebe naházet celou snídani, protože potřebuju stihnout autobus. To už jsem vážně vzhůru hodinu? Vždyť jsem ještě nic neudělala! Vybíhám nahoru do svého pokoje, abych si nachystala tašku a mohla jít do školy.
6:40
Proč si sakra pořád nepamatuju svůj rozvrh? Tohle se mi omýlá v hlavě když musím hledat na internetu svůj dnešní rozvrh a tím ztrácím spoustu svých drahocených sekund. Matika, čeština, fyzika, chem... Kterej deb*l tyhle rozvrhy vymýšlel, by mě opravdu zajímalo. Proč všechny moje sešity vypadají stejně? Vždyť ten dějepis tady je před půl minutou byl, tak kde jako je teď?... Vážně už začínám pořádně nestíhat, musím jít, budu si psát na papíry a přepíšu si to potom (čtěte jako "nikdy").
6:50
Rychle boty, bunda, mobil, sluchátka, svačina, pití a ahoj mami, uvidíme se odpoledne, už musím běžet.
6:55
Crrr, mami já si nechala na stole peněženku... jo a taky klíče. Doufám, že autobus bude mít dneska velký spoždění. A to hodně velký.
A co vy a vaše rána? V kolik vstáváte? Co všechno děláte? A jak to vůbec stíháte?
Žádné komentáře:
Okomentovat